Evžen Cedivoda – Longin

skaut Longin petice

Longin

Narodil se v roce 1914. V roce 1928 vstoupil do Junáka. Bylo mu 14 let. Dostal přezdívku Longin, protože byl hodně vysoký, dlouhý. Skauting ho moc bavil, měl spoustu kamarádů, byl hodně oblíbený. Vystudoval vysokou školu a začal učit v Doubravě. Oženil se v roce 31. prosince 1938 v Ostravě po tříleté známosti s budoucí manželkou. Svatba byla tajná, jen s rodiči, nevěsta neměla ještě 21 let. V té době byla plnoletost od 21 let. Oddával je přítel kněz. Manželství Evžena a Anežky Cedivodových vydrželo 70 let. Měli spolu 3 děti. Syna a dvě dcery. Během války se Longin přestěhoval s manželkou a prvním dítětem (dcerou) do Metylovic do starého rodinného domku. Manželka zůstávala s malou dcerkou často sama, byli chudí, neměli peníze ani čím topit. Žili velmi skromně. V Metylovicích je místní lidé brali jako přistěhovalce, jako cizince, nikdo jim nechtěl pomoci. Byla to zlá doba. Longin chodil z Metylovic pěšky vyučovat do míst, kam jej přidělili, kde musel vyučovat. Stále čekal a nevěděl, kam jej přesunou. Spolu s ostatními učiteli čelil neustálým kontrolám a inspekcím od gestapa. Nakonec musel nastoupit na nucené práce do Vsetína, stavět koleje. Byli zde nasazeni hlavně učitelé. A protože stavěli koleje, byli často terčem bombardování.

Válku nakonec celá rodina šťastně přečkala a hned po válce v roce 1945 v Orlové-Lazy založil s kamarády středisko Junáka. Bylo to velké středisko, mělo bohatou činnost. Hráli divadlo, především loutkové, pro skauty i širokou veřejnost. Přátelé z mládí se i v dospělosti při zaměstnání společně scházeli a pomáhali vést oddíly. Jezdili na tábory do Slezských Beskyd. V roce 1948 pořádali poslední tábor v Košařiskách.  Poté byl skauting zakázán a Longin byl zbaven funkce ředitele školy a musel nastoupit na půl roku do práce na Důl Zápotocký jako horník. Po nějaké době směl opět vyučovat. Přestěhoval se s rodinou do Karviné  a od roku 1949 byl ředitelem školy v Karviné-Darkov. K funkci ředitele musel zastávat na příkaz režimu také spoustu jiných funkcí. V roce 1968 se znovu zapojil do obnovy skautingu, ale v srpnu téhož roku byl opět skauting zrušen.

V roce 1969 musel opět opustit místo ředitele školy v Darkově a vyučoval ve Zvláštní škole. Zde však učil jen půl roku a opět mu komunisté zakázali vyučovat. Longin si nikdy na nic nestěžoval. Vše si dokázal sám vyřídit, spoustu starostí nosil v sobě, nechtěl nikoho zatěžovat. Ze všech těch starostí, smutků a především díky perzekucím všemocné KSČ onemocněl. Hodně ho zlobilo, že např. ženy, které pracovaly např. jako pradleny, byly velké soudružky a on proti nim nic nezmohl. Dostal srdeční infarkt a nastoupil do invalidního důchodu. I v důchodu však zůstal činný. Přivydělával si jako instruktor řidičů a 16 let pracoval jako recepční v hotelu Sport na zimním stadionu. Pracoval zde v létě i v zimě. Dlouhou dobu pracoval také jako vedoucí kina v Darkově, pak v Reflexu.

Miloval hudbu. S rodinou chodil na koncerty vážné hudby. Hrál na housle. Moc rád zpíval. V mládí zpíval ve sboru “Před Těšínem“. Miloval chalupu v Metylovicích, kde měl krásný ovocný sad, o který se rád staral. Nikdy jako rodina neměli auto. Všude cestoval vlakem a autobusem. S manželkou na chatě společně kosili trávu, sekali dřevo, rádi pracovali. Byl velmi, opravdu velmi chytrý. Hodně četl a znal skoro na vše odpověď. Často poučoval a právem opravoval i své děti a vnoučata. Rád sledoval televizi, především soutěže. Vše věděl, dokázal zodpovědět jakoukoliv otázku.

Stále udržoval styky s přáteli ze skautingu. Protože se dožil vysokého věku, nejlepší přátele kolem něj postupně umírali. Nakonec zůstal z jejich party jediný. Byl z toho často smutný, přátelé mu chyběli.

V roce 2005 Longin úplně oslepl. Nemohl již číst, ale rád poslouchal rádio a měl své denní rituály. S manželkou si hodně povídali. Měl stále vynikající pamět a přehled o dění kolem sebe.

V roce 2009 doma nešťastně upadl a zlomil si nohu v krčku. Doktoři jej kvůli vysokému věku nechtěli operovat.  Longin tedy musel zůstat v nemocnici upoután na lůžko. Často si v nemocnici zpíval, ale zlomenina jej velmi bolela.. Byl vykolejený ze svého rytmu, ze svého života…. Rodina Longina každý den na několik hodin navštěvovala, krmila jej, starala se o něj a pomáhala mu pobyt v nemocnici přečkat co nejlépe. Děti nebyly s péčí lékařů a sester o jejich otce spokojeni. Slepý Longin měl problémy se v nemocnici najíst. Často jedl oběd holýma ruka, hledal jídlo na talíři pohmatem. Každý den nesl díky bystrému rozumu a bezvadnému vědomí velmi těžce. Nakonec, po dvou měsících, Longin v nemocnici umírá na selhání ledvin.

Celá rodina, především manželka Anežka, děti, vnoučata i pravnoučata nesli a stále nesou ztrátu Longina velmi těžce. Chybí jim jeho rady, povídání, vzpomínání…. a především jeho dobré a laskavé srdce.